Koordinátorka vs. svědci

„Koordinátorku nepotřebujeme. To zvládnou svědci."

No možná jo. Vlastně asi určitě… Svědci jsou dospělí, svéprávní a předpokládám, že i docela schopní lidé. Žádné lůzry byste si za svědky přece nevybrali (nebo jo? :D). Takže samozřejmě zvládnou převzít květiny, zarezervovat fotografa, rozdat vývazky, ukázat kapele, kam si má dát věci nebo zjistit, kam zmizel strejda přesně ve chvíli, kdy se má fotit rodina.

Otázkou ale není, jestli to zvládnou. Otázka zní: Chcete, aby to dělali? To je totiž to, oč tu běží.

Schválně, představte si tohle

Je půl čtvrté a vaše svědkyně si od osmi ráno nesedla. V ruce telefon. Fotograf se ptá, jestli se společné focení kvůli zpoždění posune. Catering chce vědět, jestli může začít servírovat. Maminka právě přišla s tím, že babička určitě nemůže sedět vedle tety Milady. DJ potřebuje potvrdit, jestli pořád platí čas prvního tance, atd…

Vaše svědkyně možná všechny odpovědi zná. Možná s vámi byla na schůzkách a pomáhala vám s přípravami poslední půlrok. Nebo má alespoň harmonogram nastudovaný líp než ženich. A právě proto všechno bez problémů vyřeší.

Jenže zatímco to řeší, není s vámi, nepřipíjí si, nepovídá si s ostatními. A místo toho, aby během vašeho focení stála někde s proseccem v ruce a bavila se, kontroluje telefon, protože každou chvíli může někdo něco potřebovat. Jo svědkyně může být superhrdinka a všechno zvládnout, jenže v tu chvíli přestává být hostem.

Koordinace totiž není jen o tom vědět, co se bude dít

Klidně můžete svědkyni týden před svatbou poslat dokonale připravený harmonogram. Dokonce můžete sedět společně nad excelem a projít si celý den minutu po minutě. A ona může všechno perfektně pochopit. Jenže tím jste vyřešili pouze jednu část problému: ví, co se má stát. Pořád se ale musí najít někdo, kdo to bude vážně dělat. Tím myslím třeba:

- když se obřad protáhne, někdo musí oznámit ostatním, že se vše posouvá - když fotograf potřebuje deset minut navíc, někdo musí dát vědět cateringu - když dodavatel nemůže najít správný vchod, někdo musí vzít telefon - když hosté místo focení stojí u baru, někdo je musí svolat - a když se všechno děje najednou, někdo musí určit, co je důležité a co může chvilku počkat.

To už není jen: „Pomůžeš mi prosím na svatbě?"

Svědek má totiž na vaší svatbě mnohem důležitější práci

Má tam být pro vás. Ten, kdo vás zná. Kdo pozná, že jste nervózní ještě dřív, než něco řeknete. Kdo ví, že potřebujete na pět minut vypadnout ven. Kdo zná vaše rodiče. Kdo ví, kterého příbuzného raději neposadit vedle kterého. Kdo pochopí, že ženich opravdu před obřadem nepotřebuje šestý panák slivovice (říká se tomu „na kuráž“) a úspěšně mu to vysvětlí. Kdo má s vámi hlavně slavit.

A teď to nepochopte špatně, já úplně zbožňuju svědky, kteří se do svatby zapojí. Přijedou o den dřív, věší světýlka, vyzvednou květiny, přivezou zapomenuté boty, uklidní nevěstu, na večer zorganizují překvapení…. Takových lidí si neskutečně vážím. Ale je rozdíl mezi: pomoct a nést odpovědnost za průběh celého svatebního dne.

Svědek a koordinátorka nejsou konkurence!

Tohle je podle mě největší omyl celého svatebního světa. Nemusíte si vybrat tým. Není to: svědci NEBO koordinátorka. Ty role se mají naopak krásně doplňovat.

Svědkyně ví, že děda Franta nesmí sedět vedle strýce Karla, protože spolu od Vánoc nemluví. Koordinátorka to ovšem nemůže tušit. Ta naopak během focení sleduje čas a ví, že pokud se to protáhne o dvacet minut, je potřeba posunout krájení dortu. Což svědkyně klidně může vědět taky, jen to nemusí řešit. A to je ten rozdíl.

Svědci můžou vědět úplně všechno. Můžou být součástí plánování od prvního dne. Můžou být organizačně schopnější než půlka svatebního průmyslu. Ale díky tomu, že je na místě někdo další, nemusí to být oni, kdo je celý den ve střehu.

Svědek zná vás. Koordinátorka ví, jak to na svatbách chodí. Nejlepší je spojit síly.

„Ale vždyť dřív všechno dělala rodina"

To je fakt důležitá kontrolní otázka. Když jí dáte pár konkrétních drobných úkolů, tak je to úplně v pohodě (tady je důležité to slovo konkrétních). „Vezmeš prosím prstýnky? Pohlídáš mi kabelku? Pomůžeš svolat lidi na focení? Prosím, připomeň mi před obřadem, ať se napiju." Tohle je pomoc.

Ale jakmile je to balík zodpovědnosti („Prosím tě, dohlídni, ať se babičky mají kam posadit a ať všechno začne včas“), už to není pomoc. Je to práce. A tu by hosté (včetně svědků a rodiny) dělat neměli. Právě proto je koordinátorka skvělý nárazník.

Koordinátorka je váš profesionální nárazník

JE CIZÍ. Ano tentokrát je to výhoda.

Každá rodina má totiž někoho, kdo přesně ví, jak by vaše svatba měla a neměla vypadat. „Tady bych ty stoly dala jinak. Krájení dortu už měl dávno být. Teď by se měli jít všichni fotit. Já bych pustila jinou hudbu. A proč nemáte výslužky?"

Když to ten někdo říká vám, začnete vysvětlovat. Když to říká vaší sestře, možná začne vysvětlovat taky. Když to ovšem řekne koordinátorce? „Děkuju, máme to s novomanželi domluvené jinak." A hotovo! Bez rodinné diplomacie. Bez půlhodinové diskuse. Bez toho, aby vám někdo během oběda přišel vysvětlovat, co byste měli změnit.

Největší luxus je klid

Proto bych před svatbou neřešila jen: „Kdo to dokáže udělat?" ale taky: „Koho chci ten den po mém boku a koho chci nechat pracovat?"

Protože největší luxus koordinátorky není v tom, že něco umí lépe než vaši svědci, ale v tom, že díky ní to ani vy ani vaši svědci vůbec řešit nemusíte.